1961 – 1989

Před rokem 1961 se rožnovští sjezdaři vyžívali pouze individuálně. Pro rožnovské sjezdové lyžování se stal zásadním datem březen 1961. V tomto termínu se na rekreaci ve Vysokých Tatrách sešla skupina rožnovských rekreačních lyžařů, které zde inspirovaly na svou dobu výkonné vleky a rozhodli se pro své potřeby vybudovat „šlepr“ v lokalitě Soláně. Proto lze z historického hlediska považovat za počátek organizovaného lyžování na Soláni tento rok, i když definitivní prostor stávajícího lyžařského areálu byl vybrán na jaře 1962.
Práce v roce 1962 začaly hezky zčerstva. V červenci byly práce zahájeny a od listopadu se již lyžovalo. Pro dnešní nynější špičkovou dopravní lyžařskou technikou zhýčkané lyžaře byl tehdejší „šlepr“ exotickou kuriozitou, protože se lyžaři zapínali sami zvratným klíčem (tzv. zvratkou) na nekonečné lano a na vrcholu se museli odpojit. Závěsné lano potom na vrcholu museli omotat kolem pasu nebo ho uložit do nějakého pouzdra na těle a svézt ho dolů. Tato technika dopravy přetrvala na Soláni 25 let (!) a vyznačovala se při své jednoduchosti a samozřejmě nepohodlnosti mimořádnou přepravní kapacitou. V konečné fázi své existence přepravovalo na Soláni 5 zvratkových vleků 2 500 lyžařů za hodinu.

Obr.1 Tak vypadal první „šlepr“ na Soláni

Stavba vleků byla jenom počátkem budování areálu Soláň, Toto pokračovalo stavbou nových závěsných vleků a sjezdovek, které byly přiřazeny k jednotlivým vlekům a s čímž souviselo i rozsáhlé odlesňování. Celková délka sjezdovek včetně turistických cest neodpovídajících bezpečnostním předpisům tak byla přes 4 km, což v pravěku sjezdového lyžování bylo na malé středisko slušné číslo.
Problémem pro stále se rozšiřující řady zájemců sjezdového lyžování byla nemožnost se někde po lyžování ohřát nebo zakoupit občerstvení. Přímo na svahu sice byla stará valašská chalupa obývaná soukromníkem, podařilo se ji však odkoupit až v roce 1968. Po její nezbytné úpravě tak byl vyřešen problém odpočinku a ohřívárny. Omezený prostor skromného obydlí valašského horala však pro potřebu rozšiřujícího spolku nestačil a přistoupilo se ke stavbě většího objektu umístěného ve svahu kolmo na dřevěnici, která byla v roce 1977 zbourána.

 Obr.2 „Prababička“ chaty Soláňka, Krabicova chalupa

Rok 1977 byl charakteristický zahájením největší stavební akce v historii Soláně nazvané formálně „Sociální a společenský objekt“; ve skutečnosti to však horská chata Soláňka v rozměru a tvaru, jak ji všichni znáte nyní. Stavba probíhala rekordním tempem svépomocí, což je na dnešní dobu nepředstavitelné. Zahájení prací začalo 8.8.1977 bagrováním základů a chata byla uvedena do provozu 20.12.1977. Na stavebních pracích se denně střídaly desítky brigádníků z řad členů oddílu a dalších nadšenců a to mnohdy ve dvousměnném provozu. Pro vaši představivost byla brigádnická povinnost v rozmezí 100 – 120 hodin/rok a někteří členové ji překračovali při stavbě více jak dvojnásobně.

Obr.3 „Společenský a sociální objekt“ vyrostl svépomocí za 4 a půl měsíce

Tímto vzniklo nejen zázemí pro sportovní činnost oddílu s klubovnou a lyžárnou se skladem materiálu, ale byla k dispozici i restaurace a ubytovací prostory v rozsahu 45 lůžek. Ubytování bylo v turistickém standardu s externí kuchyňkou a sociálním zázemím, což na tehdejší dobu s umístěním chaty přímo na svahu bylo pro lyžaře velmi přitažlivé.
Samozřejmě, že se na Soláni jenom nebudovalo, od roku 1963 začíná sportovní příprava dětí a mládeže, kterou vedl s příkladným osobním zápalem Čestmír Pokorný. Kvalitní sportovní příprava korunovaná úspěchy na regionální úrovni přitahovala do tehdejšího lyžařského oddílu další rodiče a tím i další budovatele areálu. Oddíl se rozrůstal nejen počtem, ale i sportovní kvalitou, když příslušníci oddílu se stávají nejlepšími nejen v Severomoravském kraji, ale i v celé republice. Největším talentem byl Josef Vala (1954), který se stává přeborníkem ČSSR jak ve slalomu, tak i obřím slalomu a dostává se i do reprezentačního družstva. Vynikajících výsledků dosahuje v žákovské kategorii Věra Jahodová (1958). Tato v roce 1970 získává dva tituly přebornice ČSR a Josef Vala úspěšně reprezentuje republiku v zahraničí. Oba pokračuji v získávání přebornických medailí i v příštích letech, svými výkony se dostávají do špičky i Jana Minarská a v žácích Lenka Míčková.
V roce 1974 se vrací do oddílu Jaroslav Trhlík, který šest let závodil v prvoligovém lyžařském oddíle Baníku Ostrava a jenž sestavuje z místních dorosteneckých talentů a lyžařů z kategorie dospělých družstvo pro smíšené soutěže. Forma soutěže družstev byla v té době silně podporována, protože smazávala částečně nálepku lyžování jako individualistického sportu. Po vítězství v regionální soutěži (tzv. divizi) vyhrálo toto družstvo v roce 1975 i národní ligu a postoupilo do I.ligy smíšených družstev. Závody této soutěže se konaly doslovně od Šumavy k Tatrám a byly náročné jak na technickou dovednost, tak i na finanční náklady. Bohudík však v té době díky výdělečným vlekům nebyl problém i přes skřípění zubů mateřské TJ Rožnov činnost financovat. Rozpočet družstva I.ligy (cca 1 mil Kč/rok na dnešní peníze) by dnes stačil pro zabezpečení celého našeho klubu.
Družstvo I. ligy se v soutěži udrželo až do roku 1978, kdy tato soutěž byla zrušena. Nutno však přiznat, že nejednalo pouze o naše odchovance, ale podobně jako v jiných špičkových družstvech nám pomáhali nejlepší lyžaři z celého Severomoravského kraje. V družstvu se během těchto 5 let působili trenér Jaroslav Trhlík, druhý trenér Miloš Fürich st., lékař družstva Karel Charvát, Josef Vala, Václav Venglář, Petr Šrubař, Miloš Fürich ml., Jiří Krupa, Daneš Fiedler, Jana Minarská, Věra Jahodová, Dana Pavlíková, Jana Nosková a Hana Pokorná.
Josef Vala září v sedmdesátých letech i individuálně, když mimo jiné vyhrává mistrovství ČSSR ve sjezdu a stává se akademickým mistrem ČSR ve slalomu. Jako jediný v historii rožnovských sjezdařů byl členem reprezentačního družstva dospělých ČSSR a pravidelně se účastnil závodů světového poháru.
Plně začíná zářit hvězda Evy Pokorné (1965), která sbírá přebornické tituly v žákovských kategoriích a mezinárodních závodech Interkriterium. Koncem sedmdesátých let dochází k formování nového žákovského družstva, kde v roce 1981 v mladších žácích vítězí v Českém poháru Dan Kolovratník (1970) a Michal Trhlík se umisťuje na druhém místě. Mezi nejcennější patří v roce 1981 „double“ Michala Trhlíka (1969), když vyhrál sjezd jak mistrovství ČSSR, tak i ČSR a umisťuje se dobře i na mezinárodních závodech Intekriterim Říčky/Vrátná a zajišťuje si účast na neoficiálním mistrovství světa v Monte Bondone v Itálii. V roce 1983 získává Petr Pokorný (1969) ve své kategorii bronzovou medaili ve slalomu.
Při oddíle sjezdového lyžování je zřízeno tréninkové středisko mládeže, které vede Čestmír Pokorný a Jaroslav Trhlík.
V roce 1983 získává na přeboru ČSR Eva Pokorná dvě zlaté medaile a jednu stříbrnou medaili. Žákyně Eva Boráková (1969) se stává přebornicí ČSR ve sjezdu, Petr Pokorný a Ivana Šotkovská (1970) získávají stříbrné medaile. Vynikajícího 2. místa dosahuje dorostenka Eva Pokorná ve slalomu na mezinárodních závodů Juniorkriterium. Ve sběru medailí z přeborových závodů pokračuje ČSR v roce 1984 Petr Pokorný (stříbrná a bronzová).
V roce 1985 začíná zlatá doba v kategorii dorostu, když k vyzrálým závodníkům z kategorie žáků přichází za lepšími tréninkovými podmínkami nejlepší dorostenci Severomoravského kraje. K nejvýraznějším úspěchům patří titul z mistrovství ČSSR ve sjezdu ve Špindlerově Mlýně Michala Trhlíka. Na přeboru ČSR na Špičáku u Tanvaldu získal Petr Pokorný titul v obřím slalomu a kombinaci, ve slalomu měl bronz. Petr Lavička (1969) vyhrál ve slalomu, stříbrný byl v kombinaci a bronzový v obřím slalomu. Kolekci medailí uzavřel Jiří Borák (1967)v kombinaci. Tento rok patřil k historickým úspěchům lyžařů TJ Rožnov – ze všech přeborových závodů dovezli 24 medailů a v hodnocení klubů z celé ČSSR se umístili na 2. místě hned za profesionály z Dukly Banská Bystrica.

Obr.4 Hvězdné družstvo dorostu z osmdesátých let minulého století

Na Obr. 4 vidíte družstvo dorostu a jeho realizační tým v plném počtu. Nahoře odleva jsou David Března, Radim Horák, Petr Lavička, Jiří Durmon, Tomáš Dumbrovský, Michal Trhlík, Zdeněk Pavlát, Petr Pokorný, (prostřední řada) Markéta Procházková, Eva Boráková, Jitka Vašutová, Živa Kmentová, Kovaříková, Ivana Šotkovská, (dolní řada) realizační tým Jaroslav Trhlík, Čestmír Pokorný, Vladimír Hambálek a Ivan Šotkovský. Toto družstvo se umístilo v tomto roce v Československém poháru družstev mezi desítkami oddílů na 2. místě těsně za profesionály z Banské Bystrice. V přebornických soutěžích všech stupňů získali celkem 24 medailí.
Dorostenci pokračují v dobrých výkonech i v roce 1986. Na přeboru ČSR získává tři zlaté Petr Lavička 3 zlaté a Petr Pokorný tři stříbrné medaile. Na přeboru ČSSR se však jim tolik nedařilo, přesto však medaili přivezli. Na velmi těžké sjezdovce s mnoha skoky získal bronz Michal Trhlík. Dodávka medailí do Rožnova pokračuje i v roce 1987. Z přeboru ČSSR přiváží Radim Horák (1971) bronz za slalom a kombinaci, Tomáš Dumbrovský (1970) za slalom. Z navazujícího mistrovství ČSSR získává Petr Lavička přebornický titul ve sjezdu a Radim Horák v kombinaci. K tomu přidává Petr Pokorný stříbro v obřím slalomu, Horák bronz ve slalomu a sjezdu, Dan Kolovratník bronz ve slalomu a kombinaci a David Března (1970) v obřím slalomu. Celkově získávají 2. místo v Československém poháru.
Rok 1988 je z hlediska počtu medailí skromnější, přesto se na Soláni vzácné kovy objevují. Radim Horák je druhý na mistrovstvích ČSSR ve slalomu a k tomu přidává přebornický titul z přeboru ČSR. Dorostenci jsou vyhlášení jako nejlepší kolektiv v ČSR před renomovanými horskými středisky.
Zlatá doba končí v roce 1989, kdy dorostenci dováží z přeboru ČSR devět medailí navíc Petr Lavička titul přeborníka ve sjezdu a Radim Horák v trojkombinaci.
Oddíl sjezdového lyžování TJ Rožnov se stal nejen špičkovým sportovním oddílem, ale i spolehlivým pořadatelem lyžařských závodů všech kategorií. Kvalifikovaný pořadatelský kádr zvládl uspořádat závody od Beskydského poháru až po závody celostátní úrovně. A pokud nebyl na Soláni sníh, tak celý pořadatelský tým nasedl do autobusu a uspořádal závody třeba na Martinských holích. Známí jsme se stali také výrobou několika generací časoměrných zařízení ELLYS, které podle nás řada oddílů kopírovala. Výsledky se u největších závodů zpracovávala ve výpočetním středisku v Tesla, kam se časy přenášely na disketě. Zvláštní a zcela výjimečné místo mezi závody pořádanými na Soláni zaujímá „Soutěž talentované mládeže“ v březnu 1969. Kromě klasických disciplín slalomu a obřího slalomu se hodnotily i výsledky speciálních testů a lékařských testů, Nejlepšími se stali závodníci Kraus a Kurfürstová, kteří se objevovali ve Světovém poháru ještě po dvaceti letech i když Kraus přešel na skicross.

1900 – 2000

První rok po revoluci, která přinesla tolik očekávané a žádané změny ve společnosti, dochází k velkým změnám jak oddílu sjezdařů, tak ve středisku Soláň. Zákonitě dochází k tomu, že řada schopných lidí, která své schopnosti realizovala v oddíle odchází do veřejného života nebo podnikání. Je kuriozitou, že celé předsednictvo oddílu se v následujících letech opakovaně uplatnilo ve vrcholových funkcích v komunální i celostátní politice. Členská základna prořídla a na dobrovolnou činnost již nemají lidé motivaci. Tato činnost zůstává na bedrech několika lidí, kteří nemají dostatek zkušeností a potřebných konexí, které byly pro oddíl nezbytně nutné. Provoz areálu Soláni nyní závisí převážně na bedrech několika profesionálních zaměstnanců a hrstce zbylých nadšenců.
V lyžařských soutěžích se projevuje v kategorii dospělých pozůstatek zlaté éry dorostu. Dobrých úspěchů dosahuje Radim Horák, po průměrných výkonech v dorostu dosahuje vynikajícího úspěchu Tomáš Bartoň (1967), který se mezinárodním mistrovství ČR umisťuje v roce 1994 na třetím místě. Dobrých výsledků dosahují i Milan Hrstka (1967) a Jirka Borák. Nastává krize v trenérském kádru, z dvacetičlenného kádru zůstávají pouze Olda Nosek a František Doležel.
Oddíl nepořádá žádné lyžařské závody z jednoduchého důvodu – nemá pro ně dostatek aktivních pořadatelů a tak závodníci převážně se svými rodiči objíždí závody po celé republice. Objevují se nové mladé talenty, kterým však chybí domácí vzory. Ondra Trčka a Karin Doleželová dají o sobě vědět především v příštích letech i když v barvách jiných oddílů, které byly schopné jejich sportovní činnost zajistit.
Do roku 1999 je v oddíle setrvalý stav a sportovní činnost je nadále provozována v režii rodičů a rodinných týmů. Na Soláni se i nadále žádné závody nekonají. Navíc vychází nový zákon, který nepovoluje používání zvratkových vleků; situace v je TJ Rožnov řešena zakoupením lehkého vleku instalovaného u chaty Soláňka. Zvětšuje se konkurence jiných středisek v oblasti, které sehnaly prostředky na zakoupení moderních vleků a lyžaři jim dávají přednost. Pro prosperitu Soláně se projevuje i další nedostatek, který bohužel trvá i do dnešních dnů, a to absence parkoviště přímo u vleků.

2000 – 2014

Během dubna 2000 dochází v budově T-klubu k historické schůzce rodičů dětí, kteří ve svém usnesení deklarovali vůli o kvalitativní změně činnosti oddílu alpského lyžování TJ Rožnov. Dne 4.5.2000 následovala členská schůze, která zvolila nový výbor ve složení:

Tento výbor začal ihned aktivně fungovat a soustředil se především na aktivaci stávající základny a její rozšíření náborem nových dětí. Jako hlavní úkol si stanovil rozšířit členskou základnu a zkvalitnit tréninkový proces. Toto bylo možno kromě jiného i zlepšením tréninkových podmínek přímo v areálu Soláň a přivedení široké palety závodů zde pořádaných, které znamenají pro oddíl finanční zisk. Dochází k úpravě a prodloužení závodní sjezdovky č.1 a k její homologaci i pro mezinárodní závody.
Jako jeden z prostředků ke zvýšení angažovanosti členů byl vydáván dvakrát a později jednou ročně Zpravodaj, který je informoval o činnosti a plánování strategických úkolů jak ve sportovní činnosti, tak i výstavbě areálu.
V roce 2002 začala jedna z významných akcí v historii areálu Soláň a to projekt zasněžování technickým sněhem. Akce byla financována z finančních prostředků Ministerstva pro místní rozvoj ČR doplněná o prostředky z prodeje tenisových kurtů TJ Rožnov. Práce však musely být z velké části provedeny vlastními silami, což vedlo zavedení dříve osvědčeného systému hodnocení aktivity členů. Přesto se však prací za bojových podmínek podzimních plískanic účastnilo maximálně 20 – 25 nadšenců, ostatní si i zdražené permanentky radši zaplatili.
Rok 2002 je historický i reorganizací ve Svazu lyžařů České republiky, když po vzoru územního uspořádání republiky dochází k vytvoření Krajského svazu lyžařů, jehož předsedou se stal předseda oddílu alpského lyžování TJ Rožnov Jaroslav Trhlík, který v této funkci vydržel do dnešních dnů.
Rok 2003 vstoupí do historie i spuštěním systému umělého zasněžování, umožňujícího výrobu technického sněhu, který podstatně rozšířil jak sezónu, tak i zlepšil tréninkové podmínky družstev. V této sezóně bylo možno zkonstatovat, že byla splněna většina úkolů, které si nový výbor při nástupu do své funkce vytknul a to zlepšení tréninkových podmínek, návrat významných lyžařských závodů na Soláň a zlepšení spolupráce s areálem Soláň. TJ Rožnov zakupuje pro areál Soláň výkonné vozidlo na úpravu svahů a dochází k pravidelné jejich úpravě. V neposlední řadě jsme se opět prosadili do významných postů ve svazu lyžařů.
V roce 2006 odsouhlasil Český olympijský výbor kandidaturu Zlínského kraje na uspořádání Zimní olympiády dětí a mládeže 2008 jako soutěže ve výběru zimních sportů. Jako pořadatel disciplín alpského lyžování byl vybrán náš oddíl. I když jsme se ze sportovního hlediska dívali na tuto soutěž jako sportovně méněhodnotnou (pouze závody kategorie B), z hlediska propagačního a dotací ze strany Zlínského kraje to byla akce velmi významná. Za dotace ve výši přes 600 tis. Kč jsme si zařídili přestavbu lyžárny v chatě Soláňka, zakoupili startovací zařízení pro paralelní slalom a desítky sklopných tyčí. Že se nakonec závody ve slalomu a obřím slalomu nakonec z důvodu nedostatku sněhu na Solání nekonaly a jely se na náhradním svahu v areálu Razula ve Velkých Karlovicích na uplatnění těchto investic nic neměnilo.
V roce 2009 dochází k historickému kroku v dějinách areálu Soláň – jeho privatizaci. TJ Rožnov na základě vleklých hospodářských potíží je nucena areál prodat soukromé osobě a to členu našeho oddílu Josefu Valchářovi. Tento prodej náš oddíl jednoznačně podpořil a ukazuje se, že se jednalo o nejlepší i když řadu let odkládané řešení, který musela podpořit „neviditelná ruka trhu“. Ukázalo se, že v novém majiteli získal lyžařský areál na Soláni dobrého hospodáře, který má k němu hluboký vztah. Následovalo ukončení činnosti oddílu alpského lyžování TJ Rožnov a založení samostatného občanského sdružení Ski Soláň, jehož název vyjadřuje sounáležitost s jeho historií a současností.
Podíváme – li se do sportovní historie od roku 2000, bohužel do roku 2010 nenalézáme naše lyžaře, kteří by dosáhli na medaile v mistrovských závodech i když se na republikových závodech začínají probojovávat do první desítky. Za zmínku stojí úspěchy Karin Doleželové v kategorii žen, která se za podpory svých rodičů zúčastnila řady významných mezinárodních zahraničních závodů. Objevují se nadějní mladí závodníci Ondra Trčka a Tereza Vrečková, kteří však odcházejí za lepšími podmínkami do jiných oddílů. Potěšitelné je však rozšiřování dětských a žákovských družstev, jejichž členové dosahují čelných umístění v regionálních závodech. Stabilizuje se i trenérský kádr pod vedením Petra Pokorného za účasti Evy Daehnové a Martina Pivoňky. Běžnou součástí tréninkového roku se stávají i předsezonní soustředění (na vlastní náklady) na alpských ledovcích. Prvního stříbrného medailového umístění na mistrovství ČSR dosáhla v roce 2010 v mladším žactvu na mistrovství ČR v super obřím slalomu Kristina Bonniati. A to měla smůlu v tom, že vyhrála druhý závod, který se jel pouze jako republikový klasifikační. Z kategorie přípravky přechází do žactva nadějní závodníci, bohužel ti nejlepší jako je Mikeska, Bonniati nebo Kolovratníková opět odcházejí za lepšími podmínkami do konkurenčních oddílů, kde se jim mohou věnovat trenéři na plný úvazek.
Ve svazu lyžování začíná opět fungovat systém talentované mládeže a rožnovští sjezdaři jsou po letech zase do tohoto systému zařazeni. Podpora však znamená pouze velmi omezený finanční příspěvek na činnost trenérů, veškeré náklady na trénink a závody nesou i nadále rodiče.
V kategorii mladšího žactva v roce 2012 zaznamenává mladý Vojta Bambušek první vynikající výsledky, když na mistrovství republiky v Rokytnici n/Jiz. získává dvě medailová umístění. Následující rok na mistrovství pořádaném v rakouském Hochfichtu získává stříbro v obřím slalomu a v roce 2014 na rakouském Javoru bronzovou medaili ve slalomu. Stává se členem reprezentačního družstva žáků a účastní se neoficiálního mistrovství světa v Itálii, kde v roce 2014 se ve slalomu umisťuje na jako nejlepší z našich reprezentantů na 6. místě. Vítězí na mezinárodních závodech ve Vrátné a na domácí Zimní olympiádě dětí a mládeže získává tři zlaté medaile a stává se jejím nejúspěšnějším závodníkem.

Obr. 5 Vojta Bambušek v plném závodním tempu

Lyžařský klub Ski Soláň se stává opět špičkovým pořadatelem závodů v disciplinách alpského lyžování. Pořádá nejen republikové závody žactva, ale i mezinárodní závody FIS dospělých. Jeho specialitou je pořádání závodů v paralelním slalomu, které vyžadují speciální startovací zařízení a měřící techniku. V jeho řadách působí specialisté na měření času lyžařských závodů, kteří zajišťují měření i pro další významné akce jako je Světový pohár a Evropský pohár a mistrovství světa v travním lyžování a při FIS závodech ve skicrossu. Náš klub se opět stává nejen špičkou ve Zlínské kraji, ale patří i mezi nejvýznamnější kluby/oddíly alpského lyžování v naší republice.

Odkazy:
Jaroslav Horák, Pod vrcholem Soláně 2011
Zpravodaje oddílu AL 2000 – 2006